Obrázek

Připadám si jako ta postavička na tomhle obrázku.
Mám přesně takovou kamarádku.
Dostala jsem naději, že už zase o mě stojí.
Ale jakmile se objeví někdo jiný v dohledu, odkopne mě.
A tak je to s každým (no krom jedný)
Jakmile tam je třetí člověk, já přestávám existovat...
Nikdo si nevšímá mého smutku.
Nikdo ho nevidí.
Nepřijde ke mně a neobejme mě.
Nikdy se mě nikdo nezeptal "Copak je s tebou?"
Můžu sedět v koutku a brečet klidně v přeplněné místnosti.
Stejně si nikdo nevšimne.