Všude se mluví o tom, jak je dnešní mládež zkažená. Nechci se zabývat tím, že je úplně stejně zkažená jako mládež před X lety, jen má k vyjadřování té zkaženosti lepší prostředky. Spíš jde o to, kdo za to vlastně nese vinu. Alespoň částečnou. Děcka si přece jen tak neřeknou: "poď, jdem se chovat příšerně, bude prdel."
Dřív, když se nějaká věc rozbila, dala se opravit. Dnes se okamžitě vyhodí a koupí nová. A podobně se zachází i s manželstvím. Však co, neklape to, přijde první větší hádka a je konec. Rozvést se je nejjednodušší řešení. Proč se o něco starat, hledat kompromisy a složitěji se tím zabývat. Stačí pár papírů a jde se od sebe. Žádné manželství dokud nás smrt nerozdělí a následná láska až za hrob. Nevím, jaké jsou statistiky rozvodovosti, a vlastně mě to ani nezajímá. Stačí mi pozorovat okolí.
Hrozně málo se mluví. Děckám se radši koupí nejnovější mobil, jen ať sklapnou a zabaví se. Neříkám, že je to tak u všech. Jen zase vycházím z toho, co pozoruju okolo sebe. Z toho, co poslouchám od lidí. Protože to je pro mě mnohem důležitější než všelijaké výzkumy.
A dostávám se k další věci. Puberťák (jak já to slovo nenávidím) odchovaný stylem, že o problémech se prostě nemluví, poněvadž každej má svých starostí dost, nejde v těžké chvilce za rodičem. Jde za kamarády. Já jsem to tak měla úplně vždycky. A co napadne tyhle kamarády? "Poď, zhulíme se."
Protože hledat složitější řešení nejsme zvyklí. Věc se vyhodí a koupí nová. Problémy na chvíli odletí do stratosféry a po čase se vrátí třikrát větší. Copak vůbec má smysl něco řešit jinak? Školka, školy, práce, smrt. Radosti? Maličkosti? Drogy.
Vzniká zneužívání drog, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, poruchy příjmu potravy. Co má ještě jeden udělat, aby si ho někdo všiml? Proč jsou potřeba tak radikální řešení? Co je s tímhle světem kurva špatně? Samé otázky a žádné odpovědi. Rodina by neměla být jenom základ státu.
A co děti, mají si kde hrát? Ne, a tak si píchají marihuanu do oka a heroin pod jazyk.
Žádné komentáře:
Okomentovat