Všechno a nic

Myslela jsem, že se dneska pustí do další kapitoli mých dvou příběhů, ale moje fantasie mě zklamala. Projíždím autorské blogy, hledám inspiraci. Tak trochu těmhle lidem závidím. Mají blog o tom co je baví a tom co jim de. Čtu si jejich profily, kde se představují a seznamují nás s jejich osobou a blogem. Mě tohle vyplňovaní mé osoby nejde, ani pořádně nevím co napsat sama totiž netuším co mě baví. Baví mě hodně věcí, až moc hodně věcí, že to je svým způsobem časově nezvladatelné a většinou, jak si můžete všimnout na mém blogu, se tyto činosti týkají kreativního světa. Obdivuju lidi, kteří mají ve věcech jasno a jdou si za svým cílem, zdokonalují se, rozvýjejí svůj talent. A já sama nevím kde začít, jakým směrem jít. Na co sáhnu to mi jde, všestranost mě nemýjí. Je to super, ale je to i svým způsobem břemeno. Skáču od jednoho témetu ke druhému. Chci dělat plno věcí, chci si vyzkoušet nové věci. Všechno bohužel nejde najednou. Baví mě všechno a nic. Jedna část mé mysli se bojí budoucnostit, ten směr kterým bych se měla ubírat. Na světě je tolik lidí a já se stále divím, jak je možné, že každý dělá něco jiného, něco jiného ho baví a přitom další stovka lidí dělá to samé, ale stále se děje něco nové. FASCINUJÍCÍ. Život je fascinující. Je to stejné, ale přesto jiné. Netuším co budu dělat, začínám pochybovat.  jakou cestou jít. Potřebuju ZNAMENÍ.