Už dlouho jsem ve svém vlaku hrůzy nekontrolovala, zda máte všichni platné jízdenky. Že nemáte čím zaplatit? Jen žádné strachy, peníze stejně nepřijímám. V mém vlaku se platí krví a slzami a toho jistě budete mít dostatek. Tak se usaďte. Nebudu říkat pohodlně, protože to ani není účel těch dřevěných sedaček. A už zase jedeme. Hlavně tu nedělejte žádný nepořádek, nechci vidět jediný úsměv, nebo dokonce slyšet smích, to tady nestrpím!