Endy
Píšu z duše. Možná i z tvojí.
9. 2. 2015
Krůčky
Myslím, že chodit se v životě učíme dvakrát. Poprvé jako malí, jen co to trošku jde. A potom, když vyletíme z rodného hnízda a stojíme na svých nohách. První krůčky, první (držko) pády.
Radost z toho, že jdeme bez držení, je však pořád stejná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Novější příspěvek
Starší příspěvek
Domovská stránka
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat