Japonské kreslené seriály a filmy, jejíž kresba vznikla na základě japonského komixu Manga, se nazývá Anime. Stejně jako celá řada lidí, i já jsem si myslel, že jsou tyto seriály a filmy „divné“, že tam patří jen Pokémoni, Digimoni, Payblade a podobné nesmysly pro malé děti. Avšak jednoho dne jsem přišel na to, že Anime prostě má – stejně jako ostatní žánry – i nějaký to procento odpadu.
Anime může být cokoliv o čemkoliv. Může to být horor, sci-fi, fantasy anebo normální příběh „ze života“.
Samozřejmě, že příběhy, postavy a celkový styl Anime je zásadně odlišný od takové české nebo americké produkce, a proto je potřeba si na něj nejdříve trochu zvyknout a následně ho pochopit. Je to dáno tím, že Japonci jsou celkově dost odlišný druh lidí. Preferují chytrost, sílu a vytrvalost.
Takže zatímco v americkém filmu nebo seriálu je důležité, aby hlavní postava byla hodná, empatická a měla tzv. „dobré srdce“ a hlavní záporák byl zlý, bezcitný a ziskuchtivý, v Anime to funguje trochu jinak. Tam se postavy nedělí na dobré a špatné. Vlastně by se dalo říct, že každá postava jedná jen sama za sebe, má vlastní zájmy a je přesvědčená, že je „ta hodná“. Takže nechybí propracované charaktery a přirozené sociální vztahy. To si potom musí divák rozhodnout, komu bude fandit a komu ne.
Samozřejmě to neplatí na sto procent…
Další předností Anime je silný příběh. Obvykle za originální zápletkou následují chytré dějové zvraty. Příběh většinou dostává postavy do těžkých situací, kde musí rychle jednat a užívat svých schopností, jak nejlépe dovedou. Vždy tomu nechybí jistá „hluboká myšlenka“. Potom si vždy uvědomím, jak je Anime vlastně dospělé.
Rád bych uvedla jeden příklad. Jedno Anime se jmenuje Death Note. Je to příběh o klukovi, který najde „zápisník smrti“, a když do něj napíše jméno nějakého člověka, ten člověk umře. A on se rozhodne, že do něj začne zapisovat jména zločinců, aby vytvořil „nový svět“.
Nad tímto příběhem jsem se několikrát musela zamyslet. Je hlavní hrdina hodný, když chce svět bez zločinu, nebo je vlastně zlý, když vraždí? Není vlastně taky zločinec? Přesně v tomhle je ta hluboká myšlenka. Divák tedy nezírá jen pasivně na obrazovku, ale aktivně si namáhá hlavu nad složitými otázkami…

Žádné komentáře:
Okomentovat