Sjel lajnu tak čistě bílou, jako byl jiskřící sníh venku. Ač ho to v nose trochu zaštípalo, zvedl hlavu a při pohledu z okna se usmál. Polední studené slunce rozsvěcovalo sníh a všude okolo se vznášely ledové jiskřičky.
Nojo, první adventní neděle, pomyslel si. Nebo už druhá? Mozek se mu rozjel na plné obrátky a začal zaujatě zkoumat všechny své vnitřní argumenty. Nakonec došel k tomu, že takhle hezky bývá jenom první adventní neděli, takže je to jasné.
Hodil na sebe teplý kabát a vyšel si jen tak na procházku. Sníh mu pod nohama křupal, což vytvářelo super rytmus, když dával nohu před nohu v té správné rychlosti. Začal si k tomu všemu trochu pobrukovat.
"Dane?" ozvalo se najednou těsně u něj. Doteď zaujatě pozoroval své pochodující nohy, nyní však prudce vystřelil hlavou nahoru.
"Ahoj!" zahlaholil zvesela. Stála před ním jeho kamarádka Kamila. Kdysi dávno do ní byl blázen. Později se ji pokoušel aspoň ojet, ale zjistil, že je lesbička. Lesba Kamila, pomyslel si. Pousmál se.
"Vypadáš vesele. Jsem ráda, že jsi přestal s tím hulením. Fakt ti to nedělalo dobře. Najednou máš mnohem víc energie a je to na tobě poznat, že jsi čistej."
Čistej? Tohle slovo v souvislosti s trávou? "Hehe, jo. Dík, že jsi mě k tomu přiměla. Nepotřebuju přece žádnou berličku pro žití. S čistou myslí je to fajn. A mam hodně energie, jen co je pravda," dokončil proslov a nadšeně na ni mrkl. Čistej jak sníh, holka.
"No nic, já spěchám. Jen jsem ti chtěla říct, že dneska pořádám vánoční kalbu. Stav se, jo? Tak ahoj."
"Čau, Kamilo!" Lesbičko Kamilo.
A stejně jsem měl na trávě nejlepší nápady, pomyslel si. S Kamilou si občas dělali naschvály. Jeden něco vymyslel a narafičil to na toho druhého. Začalo to tím, že na školním výletě v devítce jí Dan schoval oblečení, když se sprchovala. Ona mu o týden později řekla, že na něj zavolala policii kvůli marihuaně. Má totiž strýce policajta, tak se s ním domluvila, aby na Dana zahrál takovou hru. Tehdy Dan Kamilu málem zabil, když se dozvěděl, že je to jen její zábavný strýc. Od té doby se jejich pomsty začali zostřovat.
Kamila už ale nějaký čas žije se svou přítelkyní v Německu. Na svátky však přijíždí zpět do Čech. Má tu dům, který jinak během roku pronajímá. Jejich naschvály se tedy omezily na dobu vánočních svátků. Většinou si něco vyvedli první adventní neděli. Dan na to úplně zapomněl. Ani si teď nemohl vybavit, kdo je vlastně na řadě. Pokrčil rameny a vytáhl z kapsy od kabátu mobil. Vytočil číslo svého kamaráda Aleše.
"Prosím?"
"Zdar, tady Dan. Můžeš mi sehnat nějaký seno?"
"Lampy nebo venečky?"
"Ale ne, vole. Jako normální seno, usušenou trávu. Pro králíky a tak. Seš z vesnice, víš co."
"Aha, no, to jsem. Ale my žádný zvířata nechováme, ježiš. Ale tak já něco seženu. Zavolám."
"To se ani neptáš, na co to chci?"
"Mě to radši nezajímá, víš. Čau."
***
S flaškou orosené vodky v ruce postával před dveřmi Kamilina domu. Slyšel zevnitř hlasitou hudbu. Venku už byla dávno tma a strašná zima. Její dům byl poměrně velký, vypadal jako okopírovaný z amerického seriálu pro teenagery. Dům, kde bydlí nejoblíbenější holka ze střední a pořádá nejhustější mejdany. Samozřejmě dvoupatrový. Se zahradou. Nad tou představou se ušklíbl.
Na silnici před domem se najednou objevil náklaďák plný sena. "Tak kam s tím?" vystrčil Aleš hlavu z okýnka. Dan mu otevřel bránu do zahrady a dal všechny potřebné instrukce. Aleš opatrně vjel na sněhem pokrytý trávník a obrovskou hromadu sena vyklopil přímo pod okno Kamilina domu. Ještě, že vevnitř hraje hudba, liboval si Dan.
Aleš hned zase odjel a Dan konečně stiskl zvonek. Vše bylo parádně připravené. A tím vším bylo seno. Otevřel mu někdo úplně cizí, s pivem v ruce. Vypadal docela opile. Dan postoupil do domu a rozhlížel se, jestli spatří někoho známého. Mhlo tu být okolo dvaceti lidí. Podivil se, že to je na Kamilu docela dost hostů. Někdy pochyboval, jestli vůbec dvacet lidí dohromady zná. Teda aspoň tady v České republice.o
Už ho nebavilo tam jen tak postávat a pozorovat lidi, proto si radši otevřel vodku a napil se. Nebyla špatná. Chuť vodky mu koneckonců nikdy nevadila.
V tom uviděl Kamilu, jak na někoho ječí. Na gauči totiž seděli tři vysmátí kluci s jointem, což se jí asi moc nelíbilo. V duchu je politoval. Věděl, jak Kamila nesnáší trávu.
"No tak, klid," přitočil se k nim. "Kluci to schovají a Kamilka se nebude rozčilovat," pokoušel se uklidnit situaci. Kamila však chytila jointa a naštvaně ho hodila z okna. Dan ji vzal stranou a nabídl jí vodku. Chtěl po delší době zjistit, co je u ní nového. A taky ji potřeboval trochu uchlácholit, aby nezačala tušit nic o jeho plánu. Nebo aby se třeba nekoukla z okna a nedivila se, co tam dělá všechno to seno.
U maturity před několika lety si nemohla vzpomenout na první pražskou defenestraci. Byla z dějepisu ve strašných nervech, takže úplně zmatkovala a pak se styděla, že zrovna tohle jí nějak vypadlo. Dan si z ní potom strašně dlouho dělal legraci.
Usmyslel si, že v průběhu večera vyskočí z okna. Plánoval si, že to udělá třeba se slovy "Počkej, musím se jít vydefenestrovat." a pak skočí z okna do sena. Ale třeba to řekne ještě jinak. Musí to znít dokonale. Bude zábava jí připomenout tuhle chvíli z minulosti. A navíc se hrozně lekne, že skočil z okna. Dan už se těšil na její vyděšený výraz, který pomalu přejde v naštvaný.
Nepovídalo se mu s ní vůbec dobře. Vlastně zjistil, že je docela nudná. Byla taková vždycky nebo si toho všímám až teď? Radši nechtěl znát odpověď. Klopil do sebe vodku a přikyvoval. Té se teď jen tak nezbaví.
"Musím si odskočit," pronesl a vydal se směrem na záchod. Z kapsy vytáhl kokain. Vždycky si s ním připadal jako zkurvená rockstar. Nedávno mu kamarád dovezl zásoby z Holandska. Jinak by přece něco takového nešňupal. Dám si trochu snížku. Když je ten advent. Při charakteristickém zapálení v nose si pomyslel, že to fakt štípe úplně stejně jako sníh. Je strašně studený, a když se rozpouští v dlani, může to vyvolat stejnou bolest jako rozpouštějící se kokain v nose. Ale vůbec ne špatnou bolest. Zvlášť u druhého případu.
Z WC vyšel sebevědomou chůzí. Jak pán. Usmál se. Možná bude hned zábavnější poslouchat ty její žvásty. Sedl si vedle ní zase na gauč. Čekala na něj v naprostém osamění a strnulosti. Jen koukala před sebe na bavící se lidi. To se ta holka nedokáže nikdy bavit?
"Jsem zpěěět!"
Ehm, bezva," nervózně se usmála.
Proč pořádá party a pak na to jen čumí? Navíc ani lidem nedovoluje si zahulit. "Bavíš se?" zeptal se jí neočekávaje odpověď. "Tak koukej na mou defenestraci!" Rozběhl se proti velkému oknu, rychle ho otevřel a vyskočil ven. Kamila šíleně zaječela a všichni ztichli. Dokonce někdo vypnul hudbu. Jako by se ze všech okolo vypařil všechen alkohol a jiné omamné látky. Šokové vystřízlivění. Do pokoje se dostal hustý kouř a pár lidí se rozkašlalo.
Tak letím. Setinu vteřiny po skoku si uvědomil, že seno dole hoří. Let se najednou zdál nekonečný. Padal kilometry a kilometry, ne jen pár metrů z druhého patra Kamilina domu. Kamila. Ta lesba Kamila. Odhodila z okna posranýho jointa. Nemůže nechat lidi hulit. Posraná Kamila. Zkurvená lesba Kamila.
Viděl, že oheň dosahuje neuvěřitelné výšky. Kouř ho dusil a naplňoval mu plíce. Než vůbec dopadl do plamenů, ztratil vědomí kvůli nedostatku kyslíku. Oheň ho začal požírat. První adventní neděle. První svíčka na adventním věnci zapálena.
***
"Tušíte, proč něco takového mohl udělat?" zeptal se vážným hlasem ospale vypadající policista. Rád by byl doma u rodiny, místo vyšetřování opilých nezodpovědných lidí.
"Já... asi ano," vzdychla ubrečená Kamila. "Vždy jsme si dělali srandu jeden z druhýho a takový naschvály..."
"Aha. Hezká zábava."
***
Kamila seděla na tvrdé lavici a zírala na dřevěnou rakev. Neposlouchala slova nikoho, kdo mluvil o Danově životě. Nevnímala smuteční hudbu. Zírala do prázdna. Po obřadu vstala a šla mu na rakev položit rudou růá lesba. Ale to už je teď úplně jedno."ži.
"Stejně jsem tě naposled dostala já. Nejsem totiž žádn