21. 6. 2014

Generace 0

Polovina lidí ve vlaku spí, nebo se alespoň sami sebe o tom snaží přesvědčit, oklamat tělo a dopřát mu posledních pár minut spánku. Není to ráj, není to ani peklo, je to vlak v šest ráno, je to život a je to donekonečna opakující se cyklus spánek-škola-trocha života-spánek-práce-míň života-spánek. Končí to důchodem nebo smrtí. Vlastně to končí vždycky smrtí, třeba smrtí v první den důchodu.

Slyšíš hrát Krysaře. Krysy se valí tunelem a on čeká, jestli mu některá hodí pětku do kelímku od nescafé, který sebral venku z přetékajícího koše, protože sám si nescafé pár let už nekoupil a v nejbližších letech se to nejspíš nezmění. Jenže krysy pokračují bez zájmu dál. Dneska se budu muset spokojit s tím, že vydělá alespoň na teplou polívku.

****

Polívku jsem si nedala, protože jsem měla peníze tak akorát na jedno pivo, na jedno malý pivo. Celá hospoda sledovala obrazovku, kde běžely večerní zprávy. Všichni chtějí válku, aby jejich nudný životy 5x8 dostaly nějaký vzrušení, byť jen zprostředkovaný. Chceme válku, ale pokud možná co nejdál od nás. "Proč ty amíci do tý koreje konečně nevlítnou, to teda nechápu. By ty komunistický pinpongáči potřebovali dostat pořádně nakopáno do prdele" pronese dědek s cigárem v pravé ruce, kterou mává jako na prvního máje, až mu popel z cigarety padá nepozorovaně do piva. Jeho mastná hlava chce vzrušení, chce válku. Oni to budou s chlapama U Soudků sledovat, na to můžeš vsadit všechno.

Ale teď ticho, konec reportáže. Na malé televizi značky Tesla se objeví moderátorka a mluví o ruské anexi Krymu. Putin chce taky válku, je to taky jenom člověk. Jenže osazenstvo U Soudků už tahle válka zase nebaví, a tak šedesátníci diskutují, která z moderátorek má vlastně lepší kozy a kam a kde a jak by jí to všechno….

****

Dělali to během té noci nespočetněkrát, ale pořád se to nedařilo. Střídali se. Chvilku ona, na chvíli to vzal na sebe zase on, i když sám musel přiznat, že ona byla mnohem lepší. Poslouchal, jak zhluboka dýchá a dává do toho úplně všechno. Netušil, kde se to v ní bere, ale líbilo se mu to. Pak to přišlo. "Už" pronesla jakoby nic a otevřela dveře. "Ale takhle zaseklej klíč jsem ještě neviděla."...................Pak si to rozdali.

****

"Jak mám s těmahle kartama hrát?"