Lidé byli prostě takoví, jací byli. Když byl někdo nespolečenský, byl prostě nespolečenský. Neměl rád moc lidí - tak ho prostě nenutili chodit mezi lidi.
Když byl někdo hyperaktivní, lidé mu mohli říkat, ať se uklidní. Ale nebyl “nemocný”. Byl prostě jen trochu zdivočelý.
Pokud jste znali někoho, kdo si v desíti nedovedl zavázat tkaničky nebo kohokoliv, komu nešlo něco ve škole, počítání, psaní nebo čtení, nebyl hned disgrafik, diskalkulik, nebo dislektik. Prostě mu to nešlo. No - aby se někdo nepoto. Vždyť kam to dotáhli císaři. A kolikrát se stalo, že měli vlastního sluhu, který jim všecko přečetl. Proč asi. No líní nebyli.
Přijde mi že s přibývajícími psychickými nemocemi se stali z géniů jen autisti, z umělců snílci a z normálních osobnostních typů nemoci.