Sedím tam pozoruju a poslouchám jejich názory na různý věci.
Nemluvím.
Nepotřebuji to.
Neznají mě,ale já znám je.
Neseznamují se se mnou. Jsem pro ně neviditelná. A tak tam sedím a poslouchám historky o jejich bohémském dekadentím životě. O tom jak nemají peníze a čas, o malířích, vernisážích, umění, vztazích, drogách, knihách, představení, párty.
Oni totiž žijí.