ZLODĚJ
Co má přesně krást, když je toho tolik?
Mohla bych napsat o náhodným člověku.Vždycky, když je víkend a já jdu po ránu venčit našeho černýho psa, s hrníčkem kafe v dlani. Stojím na cestě a spokojeně se zahřívám. občas zařvu na Tapinu, at nic nežere, občas ztratím hlavu a pozoruju listí stromů.
No a jednou takhle du dál, potkám nějakou starší paní, která mě pozdraví s cikánským přízvukem ptá, jestli takhle nemám jednu cigaretu.
Moje máma mě vychovala jako trapně zdvořilého člověka, až se za to stydím, tak ji pozdravím a smutně vysvětluju že nekouřím.
"Hmm" vytrousí a o chvilku později slyším svině jedna.
A proto že po ránu bývám zamrzlá tak mi to dojde o chvilku později, páč jsem někdy samonasírající, řikám si, ty vole, co tě má po ránu nasírat cizí ženská, jen kvůli tomu že nemá na cigára?
V malých věcech jsem zdvořilá a zásadová.
Škoda, že jen v nich ale ono se mi to vrátí jak bumerang nazpátek.
MOTO-MATA-NIC
Pohádali jsme se jako psi. Jen kvůli blbosti a už tak brzo, vrčel, že spravedlnost je slepá. Po celý flašce bůh ví čeho..
Neposlouchala jsem ho je to arogantní člověk. Opravdu mě vytáčel.
Přirostl mi k srdci. Je to šílenec, vyděrač, ale proto ho přeci nezabiju..
Hele támhle je nějakej nápis.
Všichni at jdou k čertu! Vrátí čas?ZABÍT JEHO! ZABÍT ČAS!
SAMÉ TRA.. no.. samy uvidíte.
Co uděláš když se topíš? Plaveš na hladinu, nebo klesáš ke dnu? Co když nedokážeš ani jedno? Když nemáš sílu jak se nadechnout?
Jak daleko může člověk zajít? Co myslíš, existuje něco jako je osud? A dá se ovládnout?
Co mám říct? Co v takovích chvílích řiká, aby nebylo ticho a aby lidi nečekali, že si neuvážete oprátku a nepůjdete skočit? Nebo obojí zároven.. vždyt na tom nezáleží.
Ničeho nelituj, stejnak se to nedá vrátit. Jediný co můžeš udělat je ponaučit se a nevracet