Píše se rok 2250. Kontinentální válka skončila. Vláda spolu se svými předními vědci započala novou éru. Opět lidstvo zkouší nový směr, který by měl přinést rozkvět a blahobyt. Rok plný změň a převratů, všichni se musejí přizpůsobit novým pravidlům. Jedna změna nastala i ve způsobu bydlení. Nárůst obyvatel vzrostl a muselo se přijít s radikálním řešením, heslem je úspora místa, energie, spotřeby, času, rychlost, bezpečné, lehce ovladatelné, přístupné, dostupnost kvalitních a dobře opracovatelných materiálů s přínosnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Proto teď stojím před domem. Zvenčí vypadá dost malinký, jednoduchý tvar kvádru, materiál připomíná něco mezi směsicí skla a kovu. Nevidím však žádný plot, zahradu, zvonek u dveří, ani okna a ani dveře. Za doprovodu dámy oblečené ve stejném úboru jako mám já, což je kombinéza, která je vyrobena z tak jemného a lehkého materiálu, že máte pocit, jako byste byli obnaženi. Kombinéza má mnoho výhod, nepropouští škodlivé UV záření, přizpůsobí se počasí, saje pot a její životnost je nekonečná. Z hlediska psychologického - lidé nemají potřebu si závidět. Nikdo nepozná, na jaké příčce společnosti se nacházíte či jakou práci vykonáváte, a hlavně chrání lidské tělo. Do domu vstupujeme skrz jaké si ohraničení uprostřed jedné ze zdí připomínající dveře domu, zde ve vnitř se už zdá být vše větší. Dáma mi vysvětluje proč tomu tak je. Každý dům je postaven z nově těžené suroviny, která díky svému chemickému a radiačnímu složení dokáže minimalizovat lidské buňky, čímž se člověk stává malinkým a prostor, do něhož vstoupil, je tím pádem rozlehlý. Zvláštností je, že materiál využitý na stavbu připomíná zvenčí kov odrážející sluneční paprsky, díky tomu není dovnitř vůbec vidět. Kdežto ze vnitř jsou zdi průsvitné, vypadá to, jako by byl dům postaven z velkých oken a vám se tím naskytne výhled na okolní "krajinu". Kromě holografických výjevů ztvárňujících počítač je obytná plocha prázdná. Opět se mi dostává vysvětlení "Mikročip, který vám byl při narození vpíchnut, slouží k ovládání veškerého vybavení v domě. Pokud se tedy rozhodnete spát, stačí navázat spojení s hlavním počítačem, řeknete mu své heslo, on vás pustí do svého systému, pomocí myšlenky, kterou mu vyšlete, zhmotníte vámi vybrané zařízení. V tomto případě postel. Jak jistě víte, postel není skutečná, je to jen její obraz. Ale i přesto se jako skutečná postel chová. Můžete si na ní lehnout, po dotyku cítíte všechny záhyby, drsnot materiálu a podobně. Bohužel po válce skoro nic nezbylo, ale od dob co se objevily první počítače, se různé obrazy evidují, tudíž máme celou zásobu dalších obrazů, samozřejmě nejen postelí. K ovládání tedy nepotřebujete vůbec nic, stačí si vše představit v hlavě a počítač to udělá za vás." Musím podotknout, že materiál, ze kterého je celé město vybudované, je dobrý z hlediska své pevnosti, dokáže odolat hurikánům i atomovým výbuchům. Co se týče zemětřesení či tsunami, jsou domy stavěny na deskách, které se pod záchvěvem zvednou do zvolené výšky a vypadají jako by se vznášely nad zemí.
Možná, že se mé vize vymykají realitě. Ale co když přeci jenom jsou naše oblíbené sci-fi filmy odrazem nadcházející budoucnosti? Po shlédnutí takových filmů jsme jako v transu, očarování, nevěřícně kroutíme hlavou a tleskáme nad genialitou filmových grafiků. Ale autor vždy vychází z něčeho, co už jednou viděl či slyšel. Je možné, že takové futurologické představy existují i v hlavách některých vědců? Už teď se snažíme vše zjednodušovat, minimalizovat. Úspora času, místa, energie, peněz a materiálu, alespoň v tomto stylu se ponese budoucnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat